Vážení farníci

Vážení farníci, občané a hosté.

Stojíme na místě, jehož nejbližším okolím procházely dějiny. Zda to bylo šest nebo sedm set let, či ještě více, už dnes nerozhoduje. Více než dvě stě let prvních z této historie byla tato místa spojena s rodem Kokorských z Kokor a to mocí světskou i církevní a vždy výrazně napojena na olomouckou kapitulou.

Posledních 150 let pak výrazně promluvila do historie obce Kokory učitelská rodina , u jejichž pomníku jsme se sešli, rodina Geislerova. Ti přišli do Kokor z Přemyslovic a z Laškova, jako by je přes staletí poslal nejslavnější z rodu Kokorských, nejvyšší zemský sudí Bohuš Kokorský z Kokor a na Laškově.

První z nich byl po učiteli a otci Janovi rovněž učitel František Geisler, znamenitý hudebník, který se přiženil do rodiny kokorského učitele Hofmana v roce 1842 a převzal po něm i školu. Po dvanáctiletém výrazném působení však zemřel v pouhých sedmatřiceti letech na souchotiny.

 Na uprázdněné místo na kokorské škole nastoupil pak v roce 1855 jako další ze sedmi dětí Geislerových, mladší bratr Františkův Antonín Geisler, který pak působil v Kokorách téměř 40 let jako nadučitel či řídící učitel a regenschori zdejšího kostela, ale též jako všestranný zakladatel čtenářsko-pěveckého spolku Lumír a místní knihovny, propagátor strojního výmlatu, pokladník kokorské záložny a provozovatel hudební školy v čísle 164. Po sobě zanechal kokorské farnosti a našemu kostelu, kromě díla výchovy, vzdělanosti a pokroku i hudební dědictví -  kokorské koledy, jejichž 1. vydání pod názvem „Písně vánoční“ zaznamenáváme již v roce 1864. Geislerovy koledy tedy patří k našim vánočním svátkům a rodinnému stříbru farnosti prakticky 150 let a to postupně nejen v Kokorách a můžeme jim živě naslouchat i dnes. Díky, páni muzikanti minulosti a zejména vy současní.

Také kokorská rodina nadučitele Antonína Geislera a jeho ženy Anny se pyšnila osmi dětmi, z nichž dvě, Jindřich a Františka , se narodily v Laškově, ostatní a to Anna, Marie,  Antonín, Karolína, Josef a Jan spatřily světlo světa v Kokorách  v čísle 2, jak dnes říkáme, ve staré škole, či ještě nověji řečeno v budově současného zdravotního střediska.

Rodinné prostředí, jehož všestranné pevné základy tvořila víra, vzdělanost, humanita, kultura a hudba jistě přispělo k tomu že i další generace Geislerových byla v životě velmi úspěšná a společenský význam synů i dcer daleko překročil hranice našeho městečka, obsáhl Olomouc, Ostravu a v období probouzející se české národní hrdosti a vlastenectví na přelomu 19. a 20. století i celonárodní povědomí Moravanů i Čechů.    

      V tomto roce tomu bylo právě sto let, co ke svým rodičům Geislerovým pochovaným na kokorském hřbitově přibyla tehdy ani ne padesátiletá dcera Marie Clara Barbora, provdaná Matulová, vynikající učitelka, zakladatelka, budovatelka a ředitelka prvních českých dívčích škol v Ostravě a zakladatelka významného ženského humanitárního spolku Dobromila. Nejdéle žila v našem městečku první kokorská poštmistrová její starší sestra Anna Geislerová a to až do roku 1946 , která byla rovněž pohřbená v Kokorách.

     Tři ze synů Antonína Geislera mimořádně významně ovlivnili české probuzení, tehdy německou radnicí vedeného města Olomouce a celé Hané na konci 19. století. Byl to zejména generální vikář a později správce arcibiskupských statků a vůdce a dirigent Žerotína P. Jindřich Geisler spojený osobním přátelstvím s Antonínem Dvořákem. Dále známý a velmi aktivní olomoucký advokát a starosta Olomouckého Sokola JUDr. Antonín Geisler a lékař, soudní znalec a ústavní lékař Pöttingea MUDr. Josef Geisler , oba mimořádně kulturně a společensky činní , výborní hudebníci a donátoři. Ale to by byla už zcela samostatná a velmi úspěšná kapitola synovské geislerovské generace.   

     Všechny uvedené skutečnosti postupně vedly několik z nás k myšlence, že pomník rodiny Geislerových, který určitým pochybením v minulosti z kokorského hřbitova zmizel a pouze šťastnou shodou okolností byl jednou z kokorských katolických rodin zachráněn před úplnou zkázou, že tento pomník by se měl na náš hřbitov vrátit a připomenout zásluhy a význam rodiny Geislerovy kokorským farníkům i širší veřejnosti.

     Postupně se také podařilo tuto myšlenku dostatečně propagovat a v letošním roce i uskutečnit. Patří za to upřímný dík všem, kteří se na propagaci i realizaci jakkoliv podíleli a  dovedli ji až do této pietní i slavnostní chvíle.

     Chtěl bych při této příležitosti znovu připomenout nejen dávnou záchranu a uchování původního pomníku, zpracování univerzitního materiálu o Marii Matulové z pera paní profesorky Libuše Hrabové, propagaci v regionálním tisku, společný vstřícný postoj farnosti, duchovního správce i obce Kokory, zejména paní starostky a pana místostarosty i podporu části veřejnosti.  K dalším podrobnostem o Geislerových nás navíc dovedl svou mravenčí badatelskou prací také kokorský rodák Ing. Jan Hučín.

     To všechno by možná přišlo uprostřed jiných současných starostí v niveč, kdyby se nenašel šlechetný dárce, rodák z žeravského Lapače, olomoucký stavitel pan Čestmír Sehnal, který celou obnovu pomníku velkoryse finančně zajistil. Navíc stanovil tak přísný, ale jak se ukázalo reálný, termín, který umožnil znovuodhalení pomníku ještě v tomto jubilejním roce. Patří mu upřímný dík  a obdiv nás všech.

      Chybělo už jen jediné. Zajistit odborníka, který by ve lhůtě kratší než dva měsíce veškeré práce provedl. Tršický kameník pan Antonín Drábek to dokázal. Celý mramorový pomník v rámci možností oživil a přivedl k původní kráse a důstojnosti. Navíc nahradil již těžko opravitelnou pískovcovou sochu svaté Anny vlastní mramorovou sochou Panny Marie, kterou, v zájmu úspěšného restaurování celého objektu, sám daroval. Drobné, malé, těžko opravitelné odštěpky na pomníku nám budou připomínat jeho více než stoleté stáří a pohnutou historii z nedávné minulosti.

     Vážení farníci, občané a hosté. 

     Jako kronikář obce Kokory upřímně děkuji za váš zájem a účast na pietním aktu, kterým jsme si připomenuli nedávnou historii, a možná i splatili část dluhu, který ke svým předkům a předním osobnostem městečka Kokory a kokorské farnosti mnozí po léta pociťujeme. Jeden vážný, důležitý a těžký úkol však před námi ovšem zůstává. Pečlivě chránit a udržovat vše, co nám předkové zanechali – v našem kostele, zde na hřbitově, v Kokorách, ale i ve všech obcích naší farnosti a jejich krásné přírodě.        

27. 12. 2009           Projev při odhalení a posvěcení obnoveného pomníku rodiny Geislerových

                                 na kokorském hřbitově.     Ing. Alois Košťálek, kronikář obce Kokory.

                                  Pozn. Mezi účastníky pietního aktu byly péčí obce rozdány materiály o  

                                  Marii Geislerové Matulové ke stému výročí jejího úmrtí.